„Proč se lidé rodí, když pak musí umřít? Proč nejsou všichni lidé stejní? Jak to, že jsou vykopávky pravěkých lidí, když první lidé byli Adam a Eva? Kdo stvořil Boha? Proč máme strach? Má Bůh rád také zlé lidi? Jak to vypadá v nebi? Proč nezůstal Ježíš mezi námi na zemi?“. Vybrala jsem jen několik otázek, které položili mladší školáci v předmětu náboženství svým učitelkám. Autoři knihy Děti se ptají, odborníci odpovídají… oslovili známé teology a filosofy a posbírali jejich odpovědi.1
„K čemu jsou dobrá náboženství, když v minulosti vyvolávala jenom rozbroje a války?“, „Jak si někdo může vážit náboženství, když zcela odporuje vědě?“, „Proč má mít církev majetek, když Ježíš sám byl chudý?“. To jsem zase vybrala pár otázek, které položili nevěřící mladí lidé před několika lety nejen křesťanskému náboženství v anketě Mladé fronty dnes.
Znám i otázky dospívajících a dospělých křesťanů: „Proč Bůh dopouští utrpení nevinných dětí, jestliže je všemohoucí a miluje lidi?“, „Jak si poradit s biblickým příběhem o stvoření světa tváří v tvář vědeckým výzkumům vesmíru?“, „Je to od církve moudré, že brání umělému oplodnění žen, které by jinak neměly děti?“… Atd.
Znám i otázky dospělých a starších lidí, které se týkají náboženské víry nebo naopak životní filosofie lidí víru odmítajících, ale i jiných věcí, jako je nejistá budoucnost naší planety zmítané klimatickými změnami, válkami, hladem.
Přitom všechny ty věřící děti, mladí, dospělí i staří lidé buď ještě stále navštěvují, nebo navštěvovali různé vzdělávací instituce, kde se jim dostalo a dostává náboženské výchovy a náboženského poučení. Přinejmenším ti, kteří navštěvují nedělní bohoslužby, slyší každý týden kázání kněze, jinou cestou je církevní svátostná katecheze, jinou katechetické doprovázení v průběhu života. Již více než 25 let mohou děti a mladí lidé navštěvovat hodiny náboženství nebo žít ve společenství mladých ve farnostech.
Přesto, nebo právě proto, dokážou klást své víře a svému způsobu života docela zásadní otázky, jako by „od začátku“, jako by poučení o víře nestačilo na všechny jejich životní situace a jejich nuance. A když na jejich ano, potom určitě dříve nebo později narazí na životní problémy svých přátel a známých a i to v nich vyvolá otázky.
Já sama si pamatuji, jak jsem si na začátku sedmdesátých let 20. století ve svých 17 letech položila několik palčivých otázek, které zpochybňovaly křesťanskou víru. Samozřejmě se týkaly vědeckosti zprávy o stvoření nebo věrohodnosti betlémských událostí… Ale nebylo mnoho lidí v tehdejší církvi, kteří by mi mohli pomoci hledat na ně odpověď. Navíc hrozící nevíra byla velmi háklivou záležitostí. Kdo by uvěřil, že se křesťanství nevzdávám ze zištných důvodů, třeba proto, abych mohla studovat nebo se prostě jen vyhnula pronásledování? Tak jsem vedla několik let tichý dialog pouze sama se sebou a svými zpochybňujícími myšlenkami. Až za několik let jsem mohla s klidným svědomím při nedělní bohoslužbě odrecitovat Vyznání víry. Zřejmě právě pro toto svoje docela naivní mladické hledání jsem po mnoha dalších letech, už v době po Sametové revoluci, velmi uvítala zajímavou metodu vedení filosofických a teologických rozhovorů. Díky nim člověk nemusí zůstávat se svými zpochybňujícími otázkami sám. Může se otevřít společenství lidí podobně hledajících. Přičemž zůstanou-li všichni věrní poctivému filosofickému a teologickému hledání, mohou právem očekávat, že se na své životní cestě za smyslem v Bohu posunou o hodný kus.
Proto jsem se rozhodla rozdělit se i s jinými křesťany o takovouto možnost. Tato kniha chce oslovit především křesťanské vychovatele a motivovat je k tomu, aby ve svém okolí vyhledali workshopy a semináře, ve kterých se umění vést filosofické a teologické rozhovory přiučí. Může být ale také výzvou pro rodiče, prarodiče, kmotry či příbuzné mladých lidí nebo prostě pro lidi, kterým není lhostejné, jaký tvar dávají svému životu. V této knize najdou podněty v podobě jednoduše vysvětlených teoretických základů filosofických a teologických rozhovorů a praktické příklady, jak se uvádí tato metoda do praxe. Má povzbudit jejich odvahu začít se ptát onou – jednou z nejošidnějších otázek filosofů: „PROČ“?